Nejvyšší soud ve věci 30 Cdo 496/2026 ze dne 28. 4. 2026 řešil dosud neřešenou otázku, zda podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (dále „ESLP“) staví běh promlčecí lhůty k uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále „OdpŠk“). Uzavřel, že nikoliv – podmínkou stavění běhu promlčecí lhůty dle § 648 o. z. ve spojení s § 26 OdpŠk je uplatnění sporného nároku v promlčecí lhůtě u orgánu veřejné moci, přičemž ESLP není orgánem veřejné moci. Skutkový a procesní stav Žalobce požadoval 10 000 000 Kč jako zadostiučinění za

Usnesením ze dne 29. dubna 2026, sp. zn. 25 Cdo 45/2026, Nejvyšší soud řešil dosud neřešenou otázku procesního práva, zda je vedlejší účastník na straně žalovaného oprávněn podat odpor proti platebnímu rozkazu. Dovolací soud změnil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2025, č. j. 10 Co 413/2025-207 tak, že odpor podaný vedlejší účastnicí se neodmítá. V řízení o náhradě újmy na zdraví ve výši 988 057,55 Kč podala vedlejší účastnice na straně žalované (Kooperativa pojišťovna, a.s.) odpor proti platebnímu rozkazu ve lhůtě, zatímco žalovaná podala odpor opožděně. Soudy nižších stupňů odpor vedlejší účastnice odmítly s odůvodněním, že

Usnesením ze dne 22. dubna 2026, sp. zn. 24 Cdo 67/2026, Nejvyšší soud odmítl dovolání pozůstalé dcery proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. 5. 2025, č. j. 18 Co 5/2025-645. Dovolatelka se v řízení o pozůstalosti po své matce domáhala modifikace svého zákonného dědického podílu podle § 1693 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „o. z.”). Argumentovala především tím, že se zasloužila o privatizaci bytu zůstavitelky, do nemovitosti investovala vlastní prostředky a o zůstavitelku po dobu jejího pobytu v domově pro seniory pečovala. § 1693 odst. 3 obč. zák: Dědí-li se podle