Usnesením ze dne 29. dubna 2026, sp. zn. 25 Cdo 45/2026, Nejvyšší soud řešil dosud neřešenou otázku procesního práva, zda je vedlejší účastník na straně žalovaného oprávněn podat odpor proti platebnímu rozkazu. Dovolací soud změnil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2025, č. j. 10 Co 413/2025-207 tak, že odpor podaný vedlejší účastnicí se neodmítá.
V řízení o náhradě újmy na zdraví ve výši 988 057,55 Kč podala vedlejší účastnice na straně žalované (Kooperativa pojišťovna, a.s.) odpor proti platebnímu rozkazu ve lhůtě, zatímco žalovaná podala odpor opožděně. Soudy nižších stupňů odpor vedlejší účastnice odmítly s odůvodněním, že § 174 odst. 2 o. s. ř. s podáním odporu vedlejším účastníkem výslovně nepočítá, a uplatnily argument e silentio legis analogicky s judikaturou popírající legitimaci vedlejšího účastníka k podání dovolání.
Žalovaná odkazovala na § 93 odst. 3 o. s. ř. a zdůrazňovala, že tato norma neobsahuje jakékoli omezení procesních práv a povinností vedlejšího účastníka, z něhož by bylo možno dovodit absenci oprávnění vedlejšího účastníka k podání odporu proti platebnímu rozkazu.
Nejvyšší soud výklad nižčích soudů odmítl a vyšel přitom z povahy odporu jako procesního úkonu: „Podání odporu proti platebnímu rozkazu je právem procesní povahy, přičemž se nejedná o úkon, který by představoval dispozici s předmětem řízení. Nejde o opravný prostředek, neboť nemá znaky typické pro opravné prostředky.”
Soud dále zdůraznil, že u odporu „absentuje suspenzivní a devolutivní účinek … tedy podáním odporu proti platebnímu rozkazu nedochází k odkladu právní moci platebního rozkazu až do právní moci rozhodnutí soudu, který rozhoduje o opravném prostředku, ani nedochází k přechodu oprávnění rozhodnout o věci na soud, který rozhoduje o opravném prostředku.
Nejvyšší soud dále dodal, že “K odklizení platebního rozkazu na základě podaného odporu dochází přímo, bez přezkumu soudem a jen z vůle toho, kdo odpor podal.”
Nejvyšší soud tak dopěl k závěru, že právo podat odpor proti platebnímu rozkazu je procesním právem, které nelze vedlejšímu účastníkovi upřít proto, že zákonná úprava o právu vedlejšího účastníka podat odpor mlčí na rozdíl od zákonem výslovně zmíněného práva vedlejšího účastníka podat některé opravné prostředky.”
Argumentačně podpůrně soud poukázal i na to, že má-li vedlejší účastník právo kvalifikovaně se vyjádřit podle § 114b o. s. ř. a zabránit tak vydání rozsudku pro uznání v případě, že je žalovaný nečinný, tak „není rozumný důvod k závěru, že vedlejší účastník nemůže podat odpor proti platebnímu rozkazu”.
